Jaký byl můj rok 2016

Poslední článek tohoto roku! Rok 2016 byl pro mě v osobním životě dost náročný - rozdával, ale i bral. Byl náročný nejen pro mě, ale i pro mou rodinu a blízké. Se spoustou věcí, jsem se vám ani nesvěřovala, protože nemám moc ráda, takové to veřejné litování, takže tento článek neberte jako nějakou zpověď, ale čisté konstatování faktů.

V lednu jsem začala s psaním diplomky, což byly dost nervy, protože jsem všechno nechávala docela na poslední chvíli. Kdyby nebylo mamky, její ochotné kolegyně a Honzy, tak bych ji snad ani nenapsala. Bylo to pro mě těžké, prokousat se obrovskou hromadou odborné lingvistické literatury a na jejím základě vyplodit samostatně nějaké vědecké myšlenky. Nakonec moje práce naštěstí dopadla velmi dobře!

Únor byl hodně psychicky náročný, protože jsme se dozvěděli, že má Honzův děda rakovinu v pokročilém stádiu (nebylo mu dobře už delší dobu), takže jsme jezdili hodně za babičkou a pomáhali jsme jí v těch nejtěžších chvílích. Přiznám se, že jsem opravdu posera a tyto těžké situace moc nezvládám. V únoru nás děda opustil. Podle mě to bylo pro něj vysvobození a nejen pro něj. Babička má můj obdiv, že se o něj zvládala starat. Na konci února jsem kvůli škole odešla z mé dlouhodobé brigády. Pracovala jsem 4 roky na stánku firmy On Style, kde jsem prodávala šperky. Byla to opravdu skvělá brigáda (i když mě to tam kolikrát pěkně štvalo) a budu na ni moc ráda vzpomínat. Pokud byste chtěly napsat o mé brigádě třeba celý článek a zajímal by vás, tak ráda zavzpomínám a něco připíšu.

Březen, duben a květen nějak už si nepamatuji, co se který měsíc stalo, ale jaro bylo dost hektické a náročné. Ani jsem nemrkla a bylo léto. Dozvěděli jsme se další špatnou zprávu - náš dlouholetý kamarád a partner sestřenice vážně onemocněl - nádor. Takže opět pláč, smutek a pocit nespravedlnosti. Během tohoto období, jsem se musela také soustředit na ukončení školy, což znamenalo úspěšně zvládnout zkoušky a uzavřít semestr, abych se vůbec dostala ke státnicím a potom se připravit na státnice. Učení bylo hodně a přišlo mi, že to nikdy nemůžu do té hlavy dostat. Jo a musela jsem odevzdat diplomku, tu jsem běžela odevzdat myslím poslední možný den. Během učení na státnice to bylo hrozné! Jedla jsem jen tuny čokolády a polotovarů, takže si dokážete představit, co to s tělem (před létem) udělá! Děsně jsem přibrala.

Státnice byly v červnu, raději jsem je už vytěsnila z paměti, protože to byla katastrofa. Ne, že bych nebyla připravená, to já jsem byla, ale když jsme si měli losovat otázky, tak nám řekli, že přidali další dva okruhy z toho jeden okruh, jsme nikdy neměli ani na přednáškách, Takže jsem na chvilku přestala dýchat a přemýšlela jsem jestli se mám rozběhnout směrem domů, ale místo toho jsme začali profesorům vysvětlovat, že se asi někde stala chyba a že dva nové okruhy asi nebudou pro nás. No co vám budu povídat, nakonec jsme to ukecaly a s kamarádkou obě odstátnicovaly. 

V červenci jsem měla promoce, na které jsem se vůbec netěšila, nemám ráda takové ty strojené akce. Zažila jsem už bakalářské promoce a byla to hrůza. V talárech nám bylo děsné vedro s mými 160 cm, jsem talár tahala za sebou a v té čepičce jsem vypadala fakt děsně. No nezažívala jsem žádné radostné chvíle na rozdíl od mých rodičů a prarodičů. Na magisterských promocích se od těch bakalářských situace zkomplikovala o to víc, že od nás z katedry na promoce nikdo nešel, takže jsem byla sama a to nemám moc ráda, když jsem sama v neznámém prostředí a všichni se kolem mě znají, jen já jsem na pustém ostrově. Rodiče a prarodiče na mě ale byli hrdí, tak jsem si svou chvíli slávy nakonec užila. Sbohem vysokoškolský živote! V červenci jsme měli velkou radost, do rodiny nám přibyla malinká princeznička, která se okamžitě stala miláčkem všech. Sestřenici se narodila dceruška Eliška. 

V srpnu jsme jeli s Honzou konečně relaxovat na dovolenou do Chorvatska a krásně jsme si to užili. Já jsem nad tím tak včera přemýšlela a myslím, že kdybych byla zvíře, tak jsem určitě ještěrka. Miluju teplo a sluníčko. Vyhovuje mi v létě ležet u vody třeba celý den. Naštěstí je Honza stejný a taky mu nedělá problém strávit v létě den na pláži nebo prostě u vody. 

V září přišlo další trápení a obrovský smutek! 1.9. podlehl nemoci náš kamarád a hlavně tehdy už manžel sestřenice a tatínek malé Elišky, která se narodila v červenci. Rakovina a každá zlá nemoc je prostě obrovská mrcha a bere lidi, kteří si to nezaslouží! Sestřenice má můj obrovský obdiv, že vše zvládla, ale ono jí nic jiného bohužel nezbývalo, byla tady pro malou Elišku a musela tu situaci zvládnout i pro ni. Bylo to těžké a bude to těžké, ale naštěstí jsme velká rodina, která drží pospolu a navzájem si hodně pomáháme. Život jde dál a blízcí budou pořád s námi v našich vzpomínkách. Pozitivnější pak byl výlet do Prahy, kdy jsem se poprvé podívala na kosmetický veletrh do Prahy a měla jsem z něj smíšené pocity. Našla jsem si tam svoje značky, které mám ráda, objevila několik nových, ale čekala, jsem, že bude veletrh větší pecka. 

V říjnu a v listopadu se nic, co by zásadně ovlivnilo můj život nestalo a tak byl konec roku konečně klidnější a mohla jsem se pomaličku věnovat nakupování dárků a vánočním přípravám. Byli jsme s Honzou na koncertě Lenny v Olomouci, kdy jsme lístky kupovali jen pár hodin před koncertem i když byl prý vyprodaný. Lenny nezklamala a byla super. Jinak jsme v roce 2016 nestihli žádné festivaly. Ty na které jsme chtěli jet, byly zrovna v termínu naší dovolené. Ke konci roku probíhala již tradičně soutěž Blogerka roku a já jsem se dozvěděla, že jsem nominovaná, do TOP 10 jsem se ani nedostala, ale to bylo jasné, protože konkurence je veliká a je spousta holek, které mají blog už několik let a mají pořádnou čtenářskou základnu. Mě to, ale vůbec nevadí. Pro mě je největší výhrou to, že se na můj blog vracíte, čtete moje články, píšete mi zprávy a prostě mě sledujete. 

V prosinci jsem podepsala svoji první pracovní smlouvu a začala jsem regulérně chodit každý den na 8 hodin do práce. Musím říct, že to po tom studenstkém (i když s birádou) životě byl trochu šok a to každodenní vstávání o půl 6 mi dává zabrat. Hlavně teď v zimě, když je ráno tma jak v pytli. Do toho mě před Vánoci skolila nějaká angína nebo co, takže jsem Vánoce strávila s čajem a antibiotiky. Kašlu ještě teď, ale je to už výrazně lepší, hlavně mě už nic nebolí. Jo ale dnes jsem se vzbudila s brněním na rtu a to nevěstí nic jiného než opar, takže jsem opět nasadila vitamíny a mažu propolisovou a zinkovou mastičkou. Bojuji jak se dá a snad se opar lekne a ani se neobjeví. 

Věřím, že rok 2017 bude určitě pozitivnější. Snad budeme zdraví a plní energie. Na jaře nás čeká svatba bratrance (a pak už jsem na řadě snad já) a taky se nám v rodině narodí miminko (sestřenice). Jo a v lednu mi bude už 25 let. V roce 2017 se budu moc snažit, aby vás to u mě na blogu bavilo a příspěvky pro vás byly zajímavé a užitečné.

Závěrem tohoto posledního příspěvku roku 2016, bych Vám všem chtěla moc poděkovat, že můj blog sledujete, jak tady, tak i na FB nebo na Instragamu. Chtěla bych poděkovat všem blogerkám i ostatním, že mi ochotně radily a pomáhaly, když jsem si nevěděla rady. Děkuji všem firmám za spolupráci. Děkuji Vám, mým čtenářkám, za všechny komentáře, like, zprávy a prostě za veškerou vaši podporu a přízeň. Myslím, že jsme dobrá partička. Pěkně ten konec roku oslavte s těmi nejbližšími a do nového roku vykročte pravou nohou!

Ať je ten rok 2017 lepší a úspěšnější než byl rok 2016 :).

Děkuji!