Procházka po ledě

Dnes jsem se probudila podívala jsem se vedle sebe a tam nikdo, lekla jsem se, že je pondělí a já jsem zaspala, ale NE. Bylo krásné nedělní ráno, jen Honza vstal dřív než já (tak po roce). Za oknem krásně svítilo sluníčko a vypadalo to na krásnou slunečnou neděli. Začali jsme vymýšlet, kam se půjdeme před obědem projít a napadli nás Poděbrady. Jde o jezero kousek od Olomouce. 

Takhle vypadlo parkoviště, které je na Poděbradech v létě přeplněné, protože se sem jezdí lidi z okolí koupat, na mě je tam voda docela špinavá, takže tam chodíme jen na procházky. Když jsme přijeli, tak byly na parkovišti jen asi dvě auta. 

Jezero bylo celé zamrzlé. V létě tam bývá spousta labutí, tak jsme přemýšleli, kam se asi poděly když je na jezeře led. V zimě jsme asi na Poděbradech ještě nebyli, ale musím říct, že je to tam kouzelné i když toho sněhu kolem Olomouce zase tolik není.

Když jsme jezero obcházeli, všimli jsme si, že na protější straně jsou nějací bruslaři, tak Honza samozřejmě chtěl vyzkoušet, jak je led pevný a chtěl dojít co nejdál. Já jsem se teda bála, protože mi byla dost zima i na suchu a ne tak ještě ve zmrzlé vodě, kdyby se led probořil. No, ale sebrala jsem odvahu a došla několik metrů po zamrzlém jezeře. Jasně, že mi Honza musel napřed vyšlapat cestičku.

Potom už se mi vybil mobil a bylo po focení! Když jsme se vraceli k autu, uviděli jsme u jednoho břehu snad úplně nahého pána, který byl po pas ve vodě a vysekával si sekerou kolem sebe místo v ledu. Asi otužilec, co si šel zaplavat. Na ledové ploše se objevilo několik bruslařů, bruslili po celém jezeře, takže i ostatní, co šli jen na procházku, dostali odvahu vkročit na led a chvilku se po něm projít. Jeden pán jezdil po ledě i na běžkách. Pohyb bruslí i běžek na ledě vydával takový zvláštní zvuk, který jsem snad nikdy neslyšela. Ani nevím, jak ho popsat.

Když jsem viděla, že se nikdo nepropadl do studené vody, tak jsem se ještě jednou odvážila a prošla se po ledě. Pro mě to byl dost zvláštní pocit, měla jsem z toho respekt. Pořád jsem si v hlavě opakovala: Co kdybych spadla? No naštěstí se nic nestalo a bylo to fajn! Sluníčko pěkně hřálo a na Poděbradech už bylo docela rušno. Bylo tam několik rodin s dětmi a psy, které měly puštěné na volno, což moc nemám ráda, protože se bojím, když na mě běží cizí pes, nikdy nevím jestli mě nesežere. Stejně už bylo před obědem, tak jsme se vrátili k autu a jeli jsme domů. 

CO VY CHODILY JSTE UŽ NĚKDO PO ZAMRZLÉM JEZEŘE?

ZNÁTE TEN ZVUK, KTERÝ JE SLYŠET PŘI BRUSLENÍ NA LEDĚ?